Letoun Ju-87G-1 vznikl jako reakce na potřebu speciálního protitankového letounu, schopného účinně napadat sovětské tanky. Již od roku 1942 byly zkoušeny různé možnosti výzbroje, jako nejúspěšnější se ukázalo podvěšení dvojice protitankových kanónů Flak 18 (Rheinmetall-Borsig BK 3,7) pod křídlo letounu Ju-87 D-1.
Kanón Flak 18 měl ráži 37 mm a používal speciální munici s wolframovým jádrem, střela měla hmotnost 1,36 kg a opouštěla hlaveň úsťovou rychlostí 857 m/sec, což stačilo k probití 120 mm pancíře na vzdálenost 100 m. Kanóny byly podvěšeny ve speciálních pouzdrech po jednom pod každou polovinou křídla, z pouzder vyčnívaly zásobníky pro 12 nábojů.
Letouny verze G-1 byly upravovány z D-3, letouny G-2 byly upravovány z D-5 (křídlo s větším rozpětím), úpravy spočívaly kromě instalace pouzder s kanóny v demontáži křídelních kulometů, pumových závěsů a aerodynamických brzd.
Protitankové Stuky se objevily v bitvách u Kurska v červenci 1943, ale do konce roku 1944 jejich činnost postupně slábla, neboť byly nahrazovány výkonnějšími letouny, zejména bitevními variantami Fw-190.
Ju-87 G-1 je poměrně oblíbenou předlohou modelářů, což se ale nedá říci o výrobcích modelů. Proto byl také s nadějí očekáván model ohlášený firmou Academy. Krabička obvyklé velikosti ukazuje stroj Hanse-Ulricha Rudela - a líbí se mi. Na první pohled krásný model s jemným rytím do hloubky a nadprůměrně vybaveným prostorem osádky: konečně jeden z modelů, u kterých výrobce zaregistroval, že v kabině je vybavení rozmístěno i na bocích, nejen na přístrojové desce. Také makety kanónů jsou jednoznačně nadprůměrně provedené.
Nadšení poněkud ochladne pokud začnete model porovnávat s výkresy a přeměřovat: motor je kratší skoro o 4 mm! Nejsem žádný puntičkář a hledač drobností, ale 4 mm mi přijde už trochu moc. Hledal jsem na internetu co si o tom myslí další recenzenti - většinou se shodují v tom, že je to sice nemilé, ale nedá se s tím nic dělat. Rozhodl jsem se postavit - jak jinak - letoun "T6 + BB" Hanse-Ulricha Rudela z krabičky. Navíc jsem se pokusil napravit největší nedostatek modelu - krátký motor.
Tak tedy:
Motor: kapoty motoru jsou naštěstí jako samostatné díly, což usnadňuje nápravu nedostatku. Sestavení jsem začal vlepením přepážky chladiče do pravé poloviny kapoty, přepážku jsem prodloužil dozadu až k okraji kapoty. Potom jsem přilepil druhou polovinu kapoty a po zaschnutí vyrovnal zadní okraj kapoty, tj. ten, kterým bude kapota přilepena k trupu. Kapotu jsem nastavil pomocí plastových destiček na plocho přilepených k zadnímu okraji, po zaschnutí spoje jsem je zvenku opracoval do tvaru kapoty a v dolní části jsem vyvrtal a vybrousil výdechový kanál chladiče. Celou operaci je třeba provádět citlivě a neustále kontrolovat zejména průřez kapoty. Na druhé straně, z fotografií je zřejmá značně velká spára mezi kapotou motoru a trupem...
Pilotní prostor: většinu detailů máte ve stavebnici, takže jen pečlivě sestavit a s citem nabarvit. Rozhodl jsem se nepoužít obtisk palubní desky nabízený výrobcem stavebnice, ale nanést obtisky jednotlivých přístrojů ze specializovaného obtiskového archu - a výsledek mě velmi příjemně překvapil.
Pokud chcete mít model s otevřenou kabinou, budete asi muset vyrobit novou posuvnou část krytu kabiny pilota - model sice má díly oddělené, ale posuvný díl nad pilotem nejde kvůli tloušťce materiálu přetáhnout přes střední pevnou část. Díl jsem vytáhnul z acetátové fólie, jako kopyto jsem použil původní kabinu, zbytek zasklení je originál ze stavebnice.
Podvozky: podvozkové nohy jsou pěkně provedeny, ačkoliv z některých pohledů se mi jeví jako příliš velké a hranaté.
Výzbroj: kontejnery s kanóny Flak 18 jsou velmi dobře provedeny a dokonale pasují na určená místa, jediné co je třeba napravit jsou kruhové prolisy na "křidélkách" zásobníků.
Zbarvení: stroj Hanse-Ulricha Rudela T6 + BB, ve standardní kamufláži 70/71/65. V obtiscích chybí svastiky, ale ty není problém dodat ze specializovaného obtiskového archu.
Obtisky jsou pro mě druhým velkým zklamáním, které mě po 20 letech bez "kouzelných vodiček" přimělo k jejich nákupu. Přesto, že jsem obtisky nanášel na povrch upravený lesklým lakem, tak nepřilnuly a na řadě míst vytvořily stříbrné okraje. Skutečně mě to naštvalo i vzhledem k tomu, že svastika z jiného archu přilnula naprosto perfektně.
Samostatnou kapitolou je "B" na přední části kapot podvozku: bez "vodičky" v podstatě nemáte šanci obtisk umístit. Vyřešil jsem to tak, že jsem obtisk umístil "jak nejlépe to šlo", po zaschnutí přelakoval čirým lakem a přebrousil velmi jemným brusným papírem. Části obtisku, o které jsem broušením přišel, jsem doplnil bílou barvou přímo na model. Pěkná stavebnice, ať již se rozhodnete napravovat její nedostatky, nebo postavit model z krabičky. Doporučuji, ale pozor na obtisky.